Jarní slunce už nabírá sílu, Alpy vyslaly expresní zásilku čerstvého povětří, déšť vymyl město lépe než Mr. Propper. Místní se dušují, že Salcburk bývá nejpříjemnější právě na jaře.
Šlo by to i bez muže, jehož proslulý, až okoukaný profil v bílé paruce každou chvíli vykukuje z nablýskaných výloh? Muže, co se usídlil dokonce na salámu, kalhotkách a podprsenkách a vzal na sebe podobu mohérového medvídka? Skladatele, na něhož sedí jako ulitý termín hitmaker?
Wolfgang Amadeus Mozart a Salcburk totiž už dlouho jedno jsou. Ale možná tak trochu nespravedlivě. Protože renesanční a barokní Solnohrad se svými skvostnými paláci, honosnými svatostánky a cechovními štíty hrdých měšťanských domů, ukovanými ze železa a zčásti pozlacenými, sám o sobě stojí za to.
Na zdraví, Mistře!
Pokud stojíte o přípitek s Mistrem, namiřte si to do muzea voskových figurín v Getreidegasse číslo sedm, bezprostředně vedle žlutého domu, rodiště nespoutaného a neukázněného krále hudebníků. Pozor, nenechte se ale mýlit: WAM neudivoval výškou, měřil prý jen 156 centimetrů.
Sedmasedmdesát postav většinou mluví a pohybuje se. Na 2400 metrech čtverečních vám zprostředkují osud prchlivce i požitkáře, jehož hudba pronikla až za Sluneční soustavu. Tóny z jeho Kouzelné flétny nesla do kosmu už v roce 1977 sonda Voyager 1 spolu s dalšími ukázkami pozemské hudby.
Království vosku vás nechá nakouknout do Salcburku léta páně tisícího sedmistého devadesátého prvního. Onoho roku 35letý umělec vydechl naposledy ve Vídni, o jejíž přízeň až zoufale stál, a která nestála o něho.
Kuriozity o klasikovi
- Počet ročně prodaných Mozartových koulí……………..1,5 miliardy
- Počet vyhledání slova Mozart v Google ročně………….6,07 milionu
- Počet návštěvníků rodného domu ročně…………………..500 000
- Počet Mozartových rukopisů, ve stránkách…………………4000
- Počet měst na Mozartově evropské cestě……………………200
- Počet vědecky udávaných příčin úmrtí………………………..150
- Počet filmů s Mozartovou hudbou jako titulní………………….47
- Počet druhů Mozartových koulí………………………………….30
- Počet Oskarů pro Formanova Amadea………………………….8
Hodně krátká mše
Osmadvacátého ledna 1756, chladného a mrazivého, den po narození dalšího potomka, chvátali Leopold a Anna Maria Mozartovi pěšky z bytu do salcburského chrámu. V monumentální katedrále kněz pokřtil hošíka, pro něhož rodiče zvolili jména Johann Chrysostom Wolfgang Theopilos, přičemž řecké Theopilos znamená Bohem milovaný. On sám se raději uchyloval k latinskému překladu onoho jména, který vetkl do názvu svého oscarového hitu režisér Miloš Forman – Amadeus.
Katedrálu postavili na základech nejstaršího kostela na sever od Alp. Svou majestátností měla konkurovat pražskému svatému Vítu. Stvrzovala symbiózu městských vládců – církevních arcibiskupů a světských zemských knížat v jedné osobě. Za bohatství vděčili soli z okolích dolů. Neobešla se bez ní polovina Evropy, české země nevyjímaje.
Za nepřehlédnutí stojí místní jedinečnost: hned patero na sobě nezávislých varhan. Skvost s píšťalami napravo od oltáře rozeznívaly Mozartovy prsty. Třeba při Korunovační mši, jež si právě v Dómu odbyla premiéru.
Na ně hrával WAM svá půlhodinová díla. Proč půlhodinová? Arcibiskup býval netrpělivý, chtěl si užívat i jiných lákadel života. Celý obřad s jeho slavnostním příchodem a odchodem nesměl přesáhnout 45 minut. Na mši tudíž zbyla půlhodina.
Komu patří koule?
Kde si Pochutnat?
Rozhodně ve Stiftskeller St. Peter, nejstarší restauraci v Evropě, poprvé zmíněné při návštěvě císaře Karla Velikého v roce 803. Tři chody při svíčkách a pod křišťálovými lustry zpříjemňují dva operní pěvci a pět muzikantů oděných do dobových kostýmů z Mozartovy epochy. Menu se skládá z krémové polévky s vínem a hořčicí, kuřecích prsou s chřestovou omáčkou a zelenými fazolkami a Mozartova sladkého tajemství – lehce zmrazeného lesního medu s ovocným a karamelovým krémem.
Všechno začalo, když v roce 1890 salcburský cukrář Paul Fürst stvořil jedinečný pamlsek. Kuličku z marcipánu obalil do krému z nugátu z lískových oříšků a napíchl ji na špejli. Poté kouli namočil do „ušlechtilé“ čokolády a otáčel tyčkou tak dlouho, dokud se kulička rovnoměrně neobalila. Na počest rodáka pak výtvor pojmenoval Mozartův bonbon. Šel skvěle na odbyt a záhy se proslavil.
Má to však jeden háček. Objevitel si zapomněl svůj výtvor ochránit patentem. Mohl ho tudíž vyrábět každý. Ti, kdo opomenutí Fürsta zakladatele nepřehlédli, vydají na dlouhý seznam. Prapravnuk Martin Fürst dnes střeží v páté generaci poklad: utajovaný recept. „Máme originál,“ chlubí se a myslí tím sladké kulaté laskominy elegantně zabalené do modrostříbrného staniolu se skladatelovou podobiznou uprostřed rozevřených nůžek.
Mozartománie
Salcburskými ulicemi, přesněji řečeno uličkami, se i dnes rozléhá klapot koňských kopyt. Mozartovi, třebaže se řadili k vyšší střední třídě, kočár nevlastnili. Město koneckonců procouráte za pár hodin pěšky. A to zvládnete nakouknout třeba i do domu s devíti pokoji včetně tanečního sálu, (na Makarplatzu na druhém břehu řeky). Rodina se sem přestěhovala, když bylo Wolfimu sedmnáct. Nevynechejte ani Starou rezidenci, kde jako šestiletý špunt poprvé koncertoval, či kostel svatého Petra, místo naopak posledního vystoupení ve městě.
Pokud vám připadá, že Mozarta je v Salcburku moc a že na něho je toho moc, nenechte se vykolejit. Takový už bývá osud superstar. Dokonce i té, o níž se v průvodci pro americké turisty píše, že je neslavnějším Rakušanem, dokonce proslulejším než Arnold Schwarzenegger.
A to není málo, Wolfgangu Amadee!